Trauma je zážitek nebo událost, která způsobuje extrémní duševní nebo emocionální utrpení a narušuje schopnost jedince adekvátně zpracovat a zvládat podobné zážitky v budoucnosti. Trauma může být způsobeno fyzickým nebo emocionálním násilím, vážným zraněním, nehodou, přírodní katastrofou, válečným konfliktem, zneužíváním, ztrátou blízkého člověka nebo jinými závažnými událostmi, které jsou pro jedince přehnaně stresující a traumatizující. Trauma může mít dlouhodobé důsledky na duševní a fyzické zdraví jedince, včetně úzkosti, deprese, poruch spánku, PTSD (posttraumatická stresová porucha) a dalších psychických poruch.
Tento článek obsahuje nejen několik informací o traumatu, ale také popis techniky, která je velmi účinná při odstraňování jeho následků. Ikdyž se jedná o poměrně jasný postup, který se vyučuje v rámci běžné osnovy NLP Practitioner, rozhodně nedoporučuji jeho aplikaci komukoliv, kdo nemá určité zkušenosti s praktikování NLP technik. A vždy je třeba mít na paměti naprosto ekologický přístup ke klientovi a také fakt, že pokud někdo žije s následky traumatu třeba i desítky let, tak si na tento život zvykl. On i jeho okolí. Odstranění dopadů traumatického zážitku je pak jen prvním krokem, po kterém musí následovat adaptace na “normální” existenci.
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) a její léčba
PTSD je duševní porucha, která se vyvíjí v důsledku vystavení nebo přímého zážitku traumatu. PTSD se může projevit po zážitku nebo situaci, která zahrnovala fyzické nebo psychické násilí, nebezpečí pro život, vážné zranění nebo ohrožení fyzického zdraví nebo zdraví blízkého člověka. Porucha se může projevovat několika způsoby, včetně opakujících se vzpomínek na traumatu, nočních můr, přetrvávajících pocitů strachu a úzkosti, hyper-vigilance (vysoké úrovni ostražitosti) a vyhýbání se situacím nebo místům, které připomínají traumatický zážitek.
PTSD může mít závažné dopady na psychické a fyzické zdraví postižených jedinců, a to včetně poruch spánku, deprese, úzkostných poruch a zvýšeného rizika sebevraždy. Léčba PTSD se obvykle zaměřuje na zvládnutí symptomů a zlepšení kvality života jedince a může zahrnovat kognitivně-behaviorální terapii, farmakoterapii nebo jiné terapeutické přístupy.
Existuje několik základních přístupů k léčbě PTSD a následků traumatu obecně:
- Kognitivně-behaviorální terapie (CBT): CBT je jedním z nejúčinnějších přístupů k léčbě PTSD. CBT se zaměřuje na identifikaci negativních myšlenek a chování spojených s traumatem a na nácvik nových, zdravějších reakcí a způsobů zvládání. CBT může zahrnovat různé techniky, jako je systematická desenzitizace, expoziční terapie a kognitivní přeformulace.
- Farmakoterapie: Farmakoterapie může být účinnou metodou při léčbě následků traumatu, zejména když jsou příznaky těžké nebo se vyskytují současně s jinými psychickými poruchami. Antidepresiva a anxiolytika jsou často předepisována jako léky první volby.
- Psychodynamická terapie: Psychodynamická terapie se zaměřuje na zvládání a rozvíjení vztahů, které jsou spojené s traumatem. Tento přístup může pomoci jedinci pochopit hlubší kořeny svého traumatu a vytvořit nové zdravé způsoby, jak se vypořádat s traumatickými zážitky.
- Alternativní terapie: Existuje mnoho alternativních terapií, které mohou pomoci jedinci zvládat následky traumatu. Mezi tyto terapie patří například meditace, jóga, umění terapie, koníčková terapie a mnoho dalších.
NLP a trauma / fobia proces se zaměřuje na snížení emočního náboje traumatizujícího zážitku. Tedy přímo na zdroj. Není možné změnit zážitek samotný, ale lze efektivně pracovat s jeho vnímáním a dopadem na další život.
Studie porovnávající úspěšnost různých forem léčby
Při hledání informací o různých formách léčby mě zaujala studie z roku 2003 publikovaná v Human Givens Journal.
Tato studie zahrnovala 30 lidí s diagnostikovanou PTSD nebo částečnou PTSD. Jejich věk se pohyboval od 25 do 62 let, s průměrným věkem 42 let. Dvacet devět lidí zažilo jednu nebo více traumatických událostí, které nadále ovlivňovaly jejich pohodu.
Osmnáct klientů bylo léčeno pro jedno trauma, zatímco 11 bylo léčeno pro dvě až pět traumat. Zbývající osoba měla fobii z výšek (tedy i strach z létání) a uzavřených prostor, jako jsou výtahy.
K léčeným traumatům došlo v jednom případě teprve před měsícem a v jiném už před 46 lety. Typy traumat zahrnovaly psychickou šikanu, fyzické a sexuální útoky včetně znásilnění a sexuálního zneužívání, dopravní nehody, přepadení, svědky kritických incidentů, uvěznění ve výtazích a londýnském metru a válečné zážitky (jeden muž byl veterán Falkland). Nejčastějšími traumaty byly přepadení a přepadení.
Všichni účastníci byli dotázáni, zda mají potíže v jiných aspektech svého života v důsledku traumatu nebo fobie. Téměř všichni uvedli, že mají problémy alespoň v jedné oblasti, přičemž třemi nejčastějšími jsou vztahy, rodina nebo zejména práce. Jeden muž měl v anamnéze duševní onemocnění, které zahrnovalo klinickou depresi; 27 procent žen také zažilo depresi, ale zbytek neměl žádnou předchozí anamnézu duševního zdraví. Osm procent uvedlo předchozí závažné fyzické zdravotní problémy.
Sedmnáct lidí vyhledalo léčbu svých traumatických příznaků před NLP terapií. Jedenácti z nich byla předepsána antidepresiva a/nebo prášky na spaní a/nebo trankvilizéry (a dvěma dalším byly nabídnuty léky, ale odmítli je). Z těch, kteří užívali léky, dva považovali léky za užitečné a další čtyři je považovali do určité míry za užitečné, ale učinili komentáře jako: “Neudělalo mě to šťastným”; “Nezastavilo to sny”; “Jsou užitečné pouze krátkodobě”; a “Byla to nějaká pomoc”.
Psychoterapii podstoupilo osm klientů, z nichž tři ji považovali za užitečnou, i když jeden dodal, že to pomohlo jen krátkodobě a nevyřešilo problémy, které se vyskytly. Tři klienti uvedli, že terapie, které dostali, vůbec nefungovala a ve skutečnosti se cítili hůř. Dva to nekomentovali. Tři klienti dostali psychiatrickou pomoc a tři vyhledali doplňkovou léčbu, která zahrnovala hypnoterapii, aromaterapii a bylinkovou masáž. Aromaterapie byla vnímána jako užitečná, ale pouze velmi omezeným, krátkodobým způsobem.
Výsledky studie
Čtyřicet procent klientů hodnotilo NLP terapii zpět jako mimořádně úspěšnou. 53 procent ji hodnotilo jako úspěšnou a sedm procent jako přijatelnou. Nikdo nehodnotil metodu špatnou nebo jako selhání.
Před touto terapií klienti průměrně hodnotili svou pohodu jako 12 z 50. Sedm až 10 dní po léčbě bylo průměrné skóre 30,3 z 50. O tři až šest měsíců později bylo průměrné skóre 32,2. To představuje zlepšení o 167,4 % oproti původnímu hodnocení.
Na stupnici od 1 do 10 (1 je neochotný, 10 je velmi ochotný) klienti v průměru dosáhli 9 bodů ochoty vyzkoušet tento typ léčby. Průměrná úroveň utrpení bezprostředně před léčbou na stupnici 1—10 (10 vysoce stresovaných) byla 6,2.
Na stupnici od 1 do 10 (kde 10 je vynikající) byl stupeň relaxace vyvolaný těsně před léčbou 7,8.
Věk, pohlaví, povolání, typ traumatu a doba od prožití traumatu neovlivnily účinnost terapie.
Sedmnáct klientů potřebovalo jedno sezení, 11 klientů potřebovalo dvě a dva klienti potřebovali tři sezení. V žádném případě však nebylo nutné léčit stejné trauma dvakrát. Všichni klienti s jedním traumatem potřebovali pouze jedno sezení.
Klienti byli schopni jasně pochopit a měřit svůj vlastní nárůst pohody a snížení nevítaných příznaků. Nejčastěji zmiňované účinky, které měla terapie na život klienta, byly:
- Zvýšená důvěra
- Už žádné flashbacky
- Pozitivnější nálada
- Schopnost mluvit o traumatu bez spuštění paniky nebo dalších obtíží
- Už žádný strach
Skutečnost, že léčba byla rychlá, snadná a bezbolestná, komentovali mnozí a většina uvedla, že by metodu doporučila ostatním. Žádná jiná léčba se nevyrovnala tomuto úspěchu. Tento komentář přesně shrnuje to, čeho se snažíme dosahovat při léčbě traumatu: “Stále si na ten obrázek vzpomínám, ale nemá emocionální úder. Už nemá emocionální sílu.”
Trauma / fobia proces
V popisu techniky je použita běžná NLP terminologie:
- programátor (P) je ten, kdo procesem provádí
- subjekt (S) je klient, kdo je procesem prováděn
Proces probíhá s využitím třetí disociované percepční pozice (meta) ve stavu dvojité disociace posílené bezpečnostní kotvou. Cílem je klientovi umožnit znovu prožít první podnět/popud vedoucí k traumatu/fobii. Nechat znovu prožít a tím způsobem subjekt naučit lépe se situací zacházet a odpoutat se od omezujícího zážitku.
Popis techniky:
- Subjekt identifikuje svůj traumatický zážitek či fobickou zkušenost a spolu s ním pátráme po prvním zážitku tohoto problému. Je třeba ověřit, zda se jedná skutečně o první zkušenost. I přes meta pozici je obvykle patrný emoční projev.
- Vytvořte a po celou dobu procesu důsledně dbejte na rapport se S.
- Vytvořte pocit jistoty a bezpečnosti tím, že S ubezpečíte, že ho nenecháte sklouznout do nepříjemné zkušenosti nebo pocitu. V tom okamžiku instalujte první silnou pozitivní bezpečnostní kotvu. Kotvěte pocit ze způsobilosti a schopnosti dobře se o sebe starat a pocit důvěry v sebe sama. Ověřte sílu kotvy a v případě potřeby posilujte hromaděním kotev. Tuto kotvu musí P držet v průběhu celého procesu, proto dbejte na vhodné a dobře dosažitelné umístění. Otestujte kotvu. Čím silnější je, tím lépe.
- Umístěte nyní definitivně bezpečnostní kotvu a požádejte subjekt, aby vyhledal kontakt a vstoupil do zážitku určeném v bodě 1. Dejte subjektu instrukci, aby si vytvořil obraz či vzpomínku o sobě samém v minulosti, těsně před vznikem traumatického zážitku. “Těsně před” znamená, když ještě nebylo stopy po traumatické zkušenosti a toto “těsně před” je velice subjektivní. V tomto respektujte naprosto model světa S. Požádejte S tento obraz “orámovat” jako obraz a dát si ho na bezpečnou vzdálenost. Přikládejte nejdůležitější význam observaci, kalibraci a nedovolte, aby došlo ke sklouznutí do fobického nebo traumatického zážitku. Jestliže k tomu začíná docházet, převeďte klienta do bezpečí ve „zde a nyní“, ve kterém má pocit ze způsobilosti a schopnosti dobře se o sebe starat a důvěry v sebe sama. Znovu přikotvěte bezpečnost. Dohlédněte na to, aby “těsně před” bylo dostatečně dlouhé. Je-li toto příliš krátké, sklouzne subjekt snáz do emocionálního náboje zkušenosti a ztratí svoji disociovanou pozici.
- Nyní vytvoříte násobnou disociaci jako ochranu proti sklouznutí do fobického/traumatického zážitku. Vhodné je například představit si situaci v kině, kdy S v první úrovni sedí v kině a pozoruje celý příběh jako film probíhající na plátně (první úroveň disociace). Následně jakoby vystoupí ze sebe a přesune se do promítací kabinky kina (druhá úroveň disociace), kde je v naprostém bezpečí a společně s P. Následně se z bezpečí této kabinky dívá na sebe sedícího v sále, jak se dívá na film na plátně.
- Ve chvíli, kdy S vnímá dvojitou disociaci, kotvěte tento stav druhou kinestetickou kotvou. Zároveň využíváme k posílení i auditivní kotvu „sedíš v bezpečí promítací kabinky a díváš se jak se díváš na film…“
- Nyní požádejte S, aby doposud nehybný obraz (film) uvedl do pohybu a díval se na průběh celého zážitku až do neutrálního posledního obrazu “přímo po” traumatické události. Řekněte jí/jemu, že zhlédnutí tohoto filmu ho pravděpodobně naučí něčemu důležitému a novému. Zadejte mu úkol, aby v průběhu pohledu na film vnímal vše, čeho si doposud nikdy nevšiml.
- Když jste spolu dosáhli neutrálního posledního obrazu “přímo po”, dejte S instrukci film uvést do neutrálního prvního, počátečního obrazu a opakujte znovu instrukci z bodu 7. Nechte S tímto způsobem zhlédnout film alespoň třikrát. Pokaždé hledajícího a nalézajícího něco nového. Zatímco S prohlíží sám sebe ve filmu z dřívějška, posilujte nepřetržitě disociaci prostřednictvím instrukce auditivní kotvy. Kalibrujete-li, že klient začíná sklouzávat do traumatického pocitu, posilněte disociaci. Není-li to dostatečné, přiveďte S do tady a teĎ, obnovte pocit bezpečí a důvěry a začněte znova. Pro zesílení disociace je možné použít změnu submodalit jako zmenšení / oddálení filmového plátna, rozostření, změnu na černobílý obraz,… až do té doby, než S snese při “představení” opět více normální obraz.
- Dospěl-li S naposledy k poslednímu neutrálnímu obrazu, dejte mu instrukci odpoutat se od dvojité disociace a vrátit se zpět do vlastního těla, dívajíce se na své mladší já v neutrálním posledním obrazu. Pustíme přitom také kotvu dvojité disociace (je to ta druhá bezpečnostní kotva, kterou jsme instalovali. První kotva zůstává aktivní.
- Požádejte S jako že “vystřihne” postavu svého mladšího já z filmu tak, aby zbyla pouze postava bez předešlého kontextu traumatického zážitku.
- Nyní dáme S za úkol vést krok za krokem následující dialog se svým mladším já. S tak činí v tichosti, v sobě samém a v rámci vlastní představivosti. Dáváme mu následující instrukce:
- Poděkuj svému mladšímu já za jeho přítomnost.
- Poděkuj mu rovněž za to, že svého času zvolilo tu reakci, kterou zvolilo, aby tě ochránilo, i když to byla reakce strachu, anebo přilnutí k zdrcujícím, přemáhajícím emocím. Toto vše, uvnitř rámce svého tehdejšího vědomí, tehdejších znalostí, chápání a také znalosti toho, že jediná a nejlepší reakce byla tato, kterou mladší já tehdy mělo, a byla pro ně dostupná
- Vyslov ocenění svému mladšímu já za toto rozhodnutí.
- Sděl mu, že nyní víš, znáš a umíš věci, které ono svého času ještě nevědělo, neznalo a neumělo a které nyní dávají nové možnosti k ochraně a od nynějška zacházejí konstruktivně s takovou situací.
- Zeptejte se, zda je ochotné novou možnost k ochraně přijmout a svolí ti se svým novým vědomím a možnostmi ochránit se v budoucnu sám.
- Po akceptaci této ochrany tvým mladším já, pobídněte S, aby vyzval své mladší přiblížit se, nebo vzít ho na klín. (V tomto okamžiku pusťte pozitivní bezpečnostní kotvu a vyzvěte subjekt, aby své mladší já viděl a cítil sevřené v srdci jako nedělitelnou část, poděkovat mu za jeho přítomnost, další spolupráci v budoucnu.
Tato reintegrace pomáhá klientovi použít fobii či traumatickou situaci k vypěstování větší laskavosti vůči sobě samému.
Je to často mimořádně citový a dojímavý moment – je to ale léčící emocionalita z odpoutání se od staré bolesti.
Stane-li se, že mladší já odmítne novou možnost k ochraně přijmout, anebo subjekt odmítne mladší já jako součást sebe – v sobě – akceptovat, je třeba, abyste zde uplatnil přerámcování a to tak dlouho, nežli klient dospěje k vzájemné dohodě, ke zdravé integraci a vzájemné akceptaci této své části. - Test: Požádejte S “zavzpomínat si” na jeho originální trauma/fobii a pečlivě kalibrujte jeho emocionální odezvu.
- Test chování (pouze když je možný!) například při strachu z výšky/závrati: nechte S stát na stole. Buďte ovšem bdělí na ekologii takového testu a vyhněte se jakékoli senzaci! Testem sledujte vyladění se s budoucí reakcí.
Pokud se domníváte, že tato technika je vhodná právě pro vás, vyhledejte zkušeného NLP terapeuta nebo se přihlaste na výcvik NLP Practitioner. Metodou se není možné provádět sám a i přes podrobný popis nezkoušejte její aplikaci bez znalosti NLP a bez možnosti bezpečně a ekologicky realizovat i případné následné kroky.
Chcete se o problematice traumatu dozvědět víc?
Vřele doporučuji knihu The Body Keeps the Score: Brain, Mind, and Body in the Healing of Trauma od amerického psychiatra Bessela van der Kolka. V češtině s překladem Moniky Martinkové vydaná nakladatelstvím Melvil (Tělo sčítá rány • Bessel van der Kolk • Jan Melvil Publishing). Kniha je dostupná i jakou audiokniha zde: Progresguru | Audiokniha Tělo sčítá rány – Bessel van der Kolk | ProgresGuru.
Nebo sledujte Dr. Gabora Matého Addiction Expert, Speaker and Best-selling Author Dr. Gabor Maté (drgabormate.com), který se problematice traumatu věnuje velmi intenzivně a zajímavý je například i jeho film Moudrost traumatu Moudrost traumatu – The Wisdom Of Trauma.
